pátek 24. listopadu 2017

IL GATTO A NOVE CODE (1971)

Koukám, že jsem si ve svém zkoumání filmografie Daria Argenta nevybral nejlepší cestu. Každý jeho další film, který zhlédnu, se mi líbí méně než ten předchozí. Ne, že by tohle bylo vyloženě špatné, ale leccos tomu chybí.
Postavit zápletku gialla kolem vědeckého ústavu místo kolem modelingové agentury či dívčí školy byl sice zajímavý nápad, ale nějak to postrádá šťávu. Vědci tak hezky nekřičí, i když padají pod vlak nebo tak. Že tajemství, co se vlastně děje, se skrývá právě v ústavu, je nade vší pochybnost jasné. SPOILER Ovšem postavit pointu na pseudovědeckém objevu je snad ještě blbější, než když vrah vraždí proto, že je magor. KONEC SPOILERU Dobrý nápad je ale rozdvojení detektiva. Předpokládám, že napřed Argenta napadla postava slepce, který spoustu věcí zjistí díky ostatním smyslům, neboť slyší i to, co ostatní přeslechnou, a pak mu, aby se děj lépe odvíjel, vymyslel oči, tedy mladého novináře. Karl Malden jako slepec je výborný a James Franciscus dostatečně sympatický. Policie je tu k smíchu, tentokrát ale neruší a je i skutečně vtipná.
Ani tak mě děj ale pořádně nezaujal. Vrah nepůsobil tak nebezpečně a tak nepředvídatelně, snad i proto, že se nemaskuje, a kamera nám z něj ukáže jen veliký detail oka. Jinak třeba když škrtí, ani nejsou vidět jeho ruce. Příběh byl zamotaný, ale nepříliš napínavý. Podezřelých jako šafránu naseto (ježiš co to zas plácám), ale jen jednou je jeden z nich podezřelejší. Je fakt, že iracionálně jsem podezíral Horsta Franka, ale to jen proto, že to je padouch od pohledu. Mimochodem tu hraje homosexuála a chodí s Wernerem Pochathem. Celkově se to dost táhlo a ke konci už jsem spíše čekal, jak a kdy to skončí. Asi nejvíc mě bavila pasáž se zlodějem, který vyhrává v soutěži, kdo zná nejvíc nadávek, a má klíč snad ode všeho. Vlastně mě tentokát zklamal i Morricone. Ústřední flétnové téma se ozývá moc často, až mi bylo protivné.
Devítiocasá kočka není špatné giallo. Má výbornou kameru, pár dobrých nápadů a několik dobrých herců. Ale nejen oproti jiným filmům od Argenta je dost průměrné. Uvidíme, co Čtyři mouchy na šedém sametu. 6/10
a.k.a. Devítiocasá kočka, The Cat O'Nine Tails
Režie: Dario Argento
Hrají: Karl Malden, James Franciscus, Catherine Spaak, Pier Paolo Capponi, Horst Frank, Rada Rassimov, Carlo Alighiero, Vittorio Congia, Ugo Fangareggi, Tom Felleghy, Werner Pochath, Umberto Raho
Hudba: Ennio Morricone
Itálie / Francie / SRN 1971

8 komentářů:

  1. Pokud u špaget píšeš, že záleží hlavně na stylu, a u gialla to těm, co to ta formě a vizuálu zakládají, netoleruješ, nevím, ale Dario asi nebude ten pravej. Ale to nic. Dnes se chci jen zastat onoho spoiler: "pseudovědeckého objevu" v pointě, který má zcela reálné podklady, ač se nemusí zdát. A že svého bývalého učitele biologie opravdu neprotěžuju, o tomhle jsme se učili jako o faktu, co fakt existuje. (Více v gymnaziálních skriptech.) Takže dnes zápletka zcela reálná!

    OdpovědětVymazat
  2. Ale tohle jsem zase nenapsal. V tom případě by se mi zase tolik nelíbil třeba Bava a koneckonců většina giall vůbec. V tomhle případě mě řekněme ten styl tak moc nezaujal a příběh taky moc ne.
    My jsme se to, když jsem se na to teď mrknul, učili taky špatně, pamatoval jsem si, že chromozom XYY způsobí více sníženou inteligenci než ve skutečnosti. Představa, že lidé s chromozomem XYY mají větší sklony ke kriminální činnosti, je ale chybná. V tomto filmu, pokud se dobře pamatuji, je to navíc podáno tak, že všichni kriminálníci mají chromozom XYY, a jen a pouze ti.
    SPOILER!!! Právě proto vrah zabíjí, aby zakryl svoje výsledky a nepřišel v důsledku toho o místo, a tím naplňuje svoje sklony ke kriminální činnosti. KONEC SPOILERU
    Anglická Wikipedie o tom mluví poměrně obšírně: https://en.wikipedia.org/wiki/XYY_syndrome A film zmiňuje taky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A za pět let zase popřou současné výzkumy, jako vždycky... Ne, jak je to doopravdy, nevím, jen mi přišlo na místě upozornit případného diváka/čtenáře, že motiv (jenž se mi jeví dost originálním) není vycucaný z prstu, jak to může vypadat. Ostatně, pokud chystáš Mouchy, Dario má záhadné vědecké teorie rád a v téhle "trilogii" je něco v každém díle. V Ptáčkovi se zase řešily zvuky, pokud se nepletu.

      Vymazat
  3. Tak výzkumy ohledně DNA jsou pořád relativně mladá záležitost, takže pořád může dojít k novým radikálním objevům. Každopádně teorie o genetických dispozicích k zločinu (což je samo o sobě nesmysl, protože zločin je záležitost společenská a nikoli biologická) byla evidentně dalším pokusem o zneužití vědy k doložení nějakých předsudků. Něco jako o sto let dřív frenologie a její pahrbky na lebce ukazující na různé vlastnosti, včetně opět sklonů k zločinu.
    V Mouchách to taky hodně zavánělo, ale tam na tom nebyla postavena motivace vražd a celkově to vypadalo uvěřitelněji i v rámci příběhu. Mouchy mají zase jiné mouchy, ale o tom přístě ;)
    Já Argenta jinak oceňuju, umí udělat výborný scény a vytvořit skvělou atmosféru. Akorát jeho příběhy většinou nedávají moc smysl, a navíc je zahlcuje spoustou vedlejších komických figurek, které občas ruší (Tmavě červená) a občas dokonce zastíní hrdinu a vlastně i celý děj (4 mouchy). A kvůli těmto odlehčovacím pauzám jsou ty nelogické záležitosti vidět víc než jinde.
    To je zajímavý, Pták se mi z trilogie líbil nejvíc, ale teď už si z něj pamatuju fakt málo, z Kočky i Much si vybavím víc (a nejen proto, že jsem je viděl později). Ty zvuky, tam snad byla snad jenom nějaká ta mašina, co měli policajti? Pak na konci na to přišel ten dvojník Nárožného, ale tam už snad nic extra vědeckého nebylo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vadí/nevadí, je to na každém. Svého času na diskuzi CTI někdo (pepua? nevím teď) taky psal, jak ho Dariův humor obtěžoval. Já ho mám třeba ráda, je takový neškodný, nikomu neubližuje a mimo děj nebo rušící se mi nezdá. Ale tohle je opravdu na každém.
      Ano, u Ptáka šlo o ty zvuky a zkoumání frekvencí atp., takže když tyhle 3 filmy člověk viděl (a Ptáčkem s giallem prakticky začínal - a z těch tří je určitě nejlepší), seznamoval se s různými zajímavými metodami vyšetřování, vědy a tak. Později filmy Argento rozvinul trochu jinam a tímhle se už nezabývá. Pokud lze mít k Dariovým filmům jednu negativní poznámku, tak mu imho občas strašným způsobem ulítne výběr hlavního hrdiny. A s tím se potom některé filmy sypou. Ale nevadí, Dario je génius obrazu.

      Vymazat
  4. Jám bych k stávající vědecké diskuzi připojil jeden doplněk - v roce 71 teorie o chromozomu XYY a jeho vlivu na zločin byla ještě považovaná za poměrně seriozní teorii - pokud vím (už tehdy však existovala silná kritika). Jinak Argento rád používá vědu obecně ve svých filmech (v Susprisii je v poředí entomologie (nauka o hmzu, který má podle různých rozhovorů velmi rád) a tam působí v rámci popisování vlastností hmyzu (narozdíl od jeho fantaskního využití) uvěřitelně).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak do vědecké diskuse vstupovat nebudu, vědec nejsem a moc jim nerozumím, ale hmyz je velká Dariova láska, to musím potvrdit. Ti jeho červíci, mušky, těm věnuje nejvyšší pozornost a důležitost. Jenom, nemyslíš spíš Phenomenu? Ta je o tom celá. V Suspirii, pokud vím, mají jenom ty červíky na půdě... (ačkoliv je jich hodně, to jo)...

      Vymazat
  5. Omluvám se, ýe odpovídám tak pozdě :(. Ano, samozřejmě Phenomenu (jak jsem mohl zapomenout název filmu, kde pobihá po městě SPOILER šimpanz s břitvou :) KONEC SPOILERU)

    OdpovědětVymazat