THE HATEFUL EIGHT (2015)

Quentin Tarantino se nám vrací s novým westernem. Po Djangovi jsem popravdě moc neočekával. Vlastně jsem ho viděl naposledy celého právě v kině - chtěl jsem si ho pustit před pár dny, ale nevyšlo to. Když vyšlo najevo obsazení a kdo bude dělat (konečně původní) hudbu, těšil jsem se, ale pořád s rezervami. Ani trailery mě nijak moc nenavnadily, a když jsem zjistil, jak dlouhé to celé bude, upřímně jsem se vyděsil. Soundtrack vyšel už před nějakou dobou a nijak zvlášť jsem ho neposlouchal, ale že by sám o sobě uchvátil, to ne. Recenze pak byly většinou negativní. Navíc až do dneška jsem byl pořád tak nějak plný Star Wars, i cestou do kina jsme víc řešili Star Wars než to, co uvidíme. Reklamy před promítáním byly krátké, zato jsme viděli několik dementních trailerů na několik dementních filmů, z nichž snad jen Revenant s DiCapriem vypadal, jako že nebude špatnej - ale nepotřebuju ho vidět.

Proč vám to všechno tak do detailu popisuju. Protože hned úvod s geniálním Morriconem, zasněženým Ježíšem a dostavníkem jedoucím přes mrazivou pustinu mě posadil na prdel. Tři hodiny? No, promítala se bohužel asi ta kratší verze, 182 minut to určitě nebylo. Ale ani pocitově to rozhodně tři hodiny nebyly. První hodina a půl se možná malilinko vlekla - ale z toho, co přišlo potom, bylo jasné, že to jinak nešlo, všechno to tam muselo být. Ostatně vlekla se jen oproti té druhé polovině.

Žánrově ten film, narozdíl od Djanga, není vůbec zařaditelný. Django měl hrdinu, padoucha a jasný průběh. Tady není žádný hrdina. Každý něco skrývá, nikdo není přesně tím, za koho se vydává. Westernové prostředí příběhu dodává něco, co by v dnešní době asi tak úplně uvěřitelně udělat nešlo, ale není nezbytné. Proto nevadí, že se v tom filmu především od začátku do konce kecá. Ten film není o nějakém příběhu, je o postavách. Kdybych ten film měl nějak žánrově zařadit, asi by nejblíž byl psychologický krimithriller - ale proč to vůbec nějak škatulkovat?

A k výrazným postavám jsou potřeba i výrazní herci, a jestli film skutečně něčím je, tak hereckým koncertem. Filmu jednoznačně kraluje Samuel L. Jackson, který je opravdu výborný. Nijak nezaostávají ani Kurt Russell coby nerudný lovec hlav či Walton Goggins coby rasistický šerif - nebo není šerif? Bruce Dern i Michael Madsen jsou rovněž skvělí, ale zase tolik prostoru nemají, zvláště Madsen je poněkud nevyužitý, což je škoda (to si nevykládejte jako spoiler). Demian Bichir je dost v pozadí a vedle ostatních se trochu ztrácí. Trochu výhrady mám snad jen k Jennifer Jason Leighové, která možná příliš tlačila na pilu (ale její postava asi měla být tak ujetá), a pak Tim Roth ze začátku jako by napodoboval Christopha Waltze - ale říkal jsem si, že to nakonec přece jen k postavě sedí, nechci ale spoilovat, tak nebudu psát proč. Dále ve filmu hraje James Parks (škoda, že Michael tentokrát ne). A ta ostatní jména? Nechte se překvapit.

Výpůjčky ze starších filmů tentokrát nejsou patrné. Ostatně s původní hudbou (až na několik písní) se na ně nedá moc upozorňovat (byť jedna Morriconeho věc, která ve filmu zazněla, byla určitě starší - ale taky to byl určitě Ennio). Dějově ani obrazově, ani v dialozích se ale nedočkáme tentokrát snad ničeho, u čeho by si člověk řekl - "aha, to je tohle!", snad až na parafrázi jedné Bronsonovy hlášky. Přesto je tu pár narážek na starší filmy, ale tentokrát na starší filmy samotného autora. Objevuje se tu tabák Red Apples a zazní tu pár hlášek, které připomínají slavné hlášky z Pulp Fiction či Gaunerů. Není jich ale moc a osobně si přímo vybavuju jen jednu, kterou ale nebudu citovat, protože by mohla být malým spoilerem.

A zase ten Ennio. Konečně to vyšlo a složil novou hudbu k "westernu" (nevím, proč všude psali po čtyřiceti letech, poslední byl, pokud vím, Buddy míří na Západ z roku 1981). A jak jsem se trochu bál, dopadlo to výborně. Není to typická westernová hudba, není to jako soundtrack k dolarovkám, který si zamiluje člověk jen po poslechu, aniž by viděl film, a po odchodu z kina si určitě nebudete pískat ústřední melodii (která se ani moc pískat nedá). Ovšem k filmu hudba sedí parádně. Škoda jen, že jedna vynikající skladba na soundtracku kupodivu není (aha, tak ona je z The Thing...). - Update k soundtracku, je tu skutečně využito několik Morriconeho témat z filmu The Thing, ale údajně jsou to všechno věci, které nebyly v původním filmu použity. A ta výše zmíněná starší věc je pro změnu z filmu Exorcist 2: The Heretic.

Kino je nutnost, ultraširokoúhlej formát se na monitoru mění v maličkou nudličku. Přestože jsem byl ohledně využití 70mm formátu na film, který se odehrává v jedné chajdě, poněkud skeptický, rozhodně to nepřekáželo. Proto je mi poněkud líto, že kvůli časnému úniku DVDscreeneru na to spousta lidí pravděpodobně nepůjde, když si to můžou pustit doma. Vidět to na notebooku, možná by se mi to tak ale nelíbilo.

Ještě jsem chtěl napsat něco, ale nenapadá mě už nic moc. Prostě jsem nadšenej a ještě jsem toho plnej. Po Djangovi jsem se sice taky chtěl dívat na oblíbené kousky, ale ten se mi zdaleka tolik nelíbil a myslím, že jsem si ho nechtěl pustit hned celýho. U Osmi hrozných (strašlivej název - náš alternativní Strašlivá osma by seděl líp - můj superalternativní Osm hovád po zhlédnutí už tolik ne) jsem chvíli uvažoval, že si je znovu pustím. Když už srovnávám s Djangem, oba filmy zpracovávají téma rasismu (tento jen částečně). Django dost naivně a černobíle, Hateful Eight, tím, jak nemá kladného hrdinu, o dost lépe. A dotkne se i aféry kolem slova negr, jež se po premiéře Djanga spustila. Ne, že by mi pár věcí nesedělo, třeba monolog Tima Rotha o rozdílu mezi pomstou a spravedlností byl zbytečný a nic nevypovídal ani o postavě, ani o ději filmu, ale v drtivé většině mám pozitivní dojmy. 9/10

a.k.a. Osm hrozných
Režie: Quentin Tarantino
Hrají: Samuel L. Jackson, Kurt Russell, Jennifer Jason Leigh, Walton Goggins, Tim Roth, Demian Bichir, Michael Madsen, Bruce Dern
Hudba: Ennio Morricone
Scénář: Quentin Tarantino
USA 2015