úterý 6. října 2015

ZORRO E I TRE MOSCHETTIERI (1963)

Vypadá to, že Italové by snad byli schopní natočit i film Rychlé šípy a Sandokan. Ale tenhle romanticko-dobrodružný snímek, ač jeho námět zní bizarně (a ano, s Dumasem ani tím, kdo stvořil Zorra, nemá nic společného), byl docela fajn zábavný kousek.
Kdyby mi bylo deset, asi bych byl nadšený, má to totiž všechno, co jsem v té době od filmu vyžadoval. Sympatické hrdiny - tady jich je rovnou pět, kteří se nebojí dobrodružství a ještě je s nimi legrace. Toho dobrodružství samozřejmě hodně, pak taky hodně akce, šermování a tak podobně. A ačkoli mi deset už není, bavil jsem se skoro tak, jako kdyby bylo.
Co na tom, že příběh je naprosto klasický a nijak originální. Je tam Zorro mstitel, jsou tam tři mušketýři i s D'Artagnanem. Tudíž až na pomalejší rozjezd není kdy se nudit, protože na scéně je buď jeden nebo druzí. Mušketýry jsem měl samozřejmě radši, Zorro se samozřejmě musí zamilovat a bojovat o srdce své dámy, kdežto mušketýři bojují vlastně jen za vlastní čest. A naštěstí tady ani tolik s romantikou neotravují a vlastně si nepamatuju, že by se ústřední pár kdy políbil.
Gordon Scott je poměrně sympaťák, byť jako Zorro moc nevypadá, mušketýry pak hrají staří známí z westernů Livio Lorenzon (Porthos), Nazzareno Zamperla (D'Artagnan) Giacomo Rossi Stuart (Aramis - všude píšou, že hraje Athose, ale minimálně v angličtině se představoval jako Aramis a navíc byl převlečený za kněze, což na Aramise taky ukazuje) a představitele Athose neznám, ale vlastně byl dost v pozadí. A kolem dokola další známí, padouchem je Franco Fantasia, afektovaným králem Gianni Rizzo, kardinálovu stráž hrají mj. Benito Stefanelli a Riccardo Pizzuti. Jediné postavy, bez kterých bych se obešel, jsou sluhové. Zvláště Planchet (teda věřím, že to byl Planchet) byl na zabití a naprosto nehumorný, jen se blbě motal kolem. Mimochodem, že ti čtyři blbci, kteří jsou všude, jsou sluhové, mi došlo asi tak v půlce filmu. A Zorro má navíc taky blbého sluhu.
Hudba Carla Saviny je naprosto klasická, mám pocit, že snad může pocházet i z jiných filmů. Je na tom všem vidět, že tvůrci neměli nijak velký rozpočet, ale nakonec to ničemu nepřekáží. Je to hodně naivní film, ale dost jsem se bavil. Jestli jste fanatickými ctiteli Dumase, uberte si body. Za mě 7/10.
PS. Už jsem dlouho neviděl Tři mušketýry. Myslím to zpracování z roku 1961 s Gérardem Barrayem a Myléne Demongeotovou, to se mi docela líbilo a vlastně jsem ani jiné neviděl.
a.k.a. Zorro a tři mušketýři
Režie: Luigi Capuano
Hrají: Gordon Scott,  José Greci, Roberto Risso, Gianni Rizzo, Livio Lorenzon, Giacomo Rossi Stuart, Nerio Bernardi, Enzo Maggio, Franco Fantasia, Ignazio Balsamo, Mario Pisu, Charles Fawcett, Nazzareno Zamperla, Benito Stefanelli, Riccardo Pizzuti
Hudba: Carlo Savina
Itálie 1963 

4 komentáře:

  1. Viděl jsem víc verzí mušketýrů, (asi 9, něco jen částečně bo se nedalo). Poslední dobou jsou zase v módě a točí se kraviny. Existuje i verze ala Xena, jakože dcera po 20. letech. Řekl bych že nejlepší verze jsou asi tyto:
    ---
    4. 1974 Čtyři sluhové a čtyři mušketýři; Bažanti, poprvé a podruhé mě to bavilo, pak jsem na ně dostal averzi ve všech filmech; nic lepšího na 4. místo tam totiž asi není.
    ---
    3. 1961 (G. Barray, 1. a 2. díl; klasika velké plátno, syté barvy 60. let, kamera a kompozice kulis, kostýmy a naivní šermovačky. Jediné co na tom filmu nemám rád, je ten samolibý Barray.
    ---
    2. 1973, 74 - M. York, 1. a 2. díl; asi nejlepší, lehce civilnější projev a pomalejší tempo.
    ---
    1. 2005 - dánsko-lotyšský tuším, loutkový; dětský ala Trnka, gagy; to miluju :D

    OdpovědětVymazat
  2. Já viděl kus jedné z těch moderních, kterou jsem vypnul po cca deseti minutách, když se objevila Emmanuelle Béart coby Mylady (tohle obsazení by mi samo nevadilo), natáhla ruku a začala čarovat (!). S dcerami byly dva filmy, ten se Sophií Marceau a Phillippem Noiretem by ale nemusel být tak špatný.
    Na Bažanty už bych asi taky nekouk, ty mušketýry jsem neviděl, jedinou výjimku bych ale asi udělal u Bláznů ze stadiónu, tam byly skvělý gagy :)
    Mně tam ten Barray docela sedí. Byť knižní D'Artagnan je jiný, do téhle adaptace ten Barray zapadá.

    OdpovědětVymazat
  3. A je ještě nějaký problém s komentáři?

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj. Jo viděl obě verze s dcerou. Ta s Marceau a Noiretem se mi líbila asi víc, ale byla smutná, jeslti si dobřep amatuju. Dal bych je na 5. místo. Na bažanty se koukni, jestli jsi to neviděl, tak se parádně pobavíš. :) Verze s M. Yorkem je povinnost ;-) Můj problé ms komentáři neřeš, já si poradím, Explorer v nouzi pomůže.. ale díky :)

    OdpovědětVymazat