středa 18. února 2015

I LUNGHI GIORNI DELL'ODIO (1968)

Další z těch levných spaghetti westernů točených v italských exteriérech s nevýraznými herci. Tady je hrdinou pro změnu Guy Madison (tady ještě nevypadá jako Luděk Nekuda) a jeho protivníkem je sám Rik Battaglia. Takže tu máme hned dva herce z Vinnetoua. Bohužel ani jeden z nich nehraje hlavní roli, protože... No, začnu jinak.
Napřed to vypadá, že půjde o další armádní western, kde Madison bude pátrat po překupnících zbraní. Po titulcích se seznámíme s úděsnou rodinkou, shodou okolností Madisonovými příbuznými, kterou tvoří příšerné dítě, příšerný Alberto Dell'Acqua a dvě pohledné, ale herecky rovněž neschopné dívky, a pak rodiče. Zatímco Alberto, dítě a jedna z dívek jsou ve městě, jejich ranč přepadnou bandité, rodiče povraždí a zůstavší sestru znásilní. Takže to bude nakonec o pomstě? Čekáme, že se záhy objeví Madison, jenže místo toho se objeví Pietro Martellanza, aby... vlastně po celý zbytek filmu umíral. Madison si až do nějaké pětapadesáté minuty řeší svoje, Dell'Acqua se musí, musí a ještě jednou musí pomstít, jinak mu rupne cévka, a Martellanza chroptí. A Battaglia? Sem tam se zjeví, asi abychom na něj nezapomněli. Ale většinou je někde uklizený.
Já zabil Vinnetoua, na mě si nikdo nepřijde!
Vlastně jediné překvapení filmu už jsem vykecal, to, že Madison se nevydá na cestu pomsty hned. Protože jinak je to opět klišé na klišé, tupé dialogy a jedna hovadina za druhou. Pár otravných rádoby komických dědků, slizcí bandité s podivnými úšklebky a taky dost násilí. Překvapivě se tu objeví hned dvě znásilňovací scény a dokonce dojdou tak daleko, že se ukážou i ňadra, což je u spaghetti westernu přece jen neobvyklé. Ale vlastně bychom se bez toho obešli. Zvláště ve druhém případě, protože v této scéně tři banditi vtrhnou do saloonu hledajíce Madisona a místo toho se vrhnou na prostitutky a dál vám to asi popisovat nemusím.
Mě si nevšímejte, já tu nejsem...
Je to příšerná nuda. Akce je dost, ale je špatně natočená, děj je snadno předvídatelný, herci pokud mají rozum vůbec nehrají (ale Alberto, hlavní hrdinka a otravné dítě se předvést prostě musí, čímž násobí utrpení diváka). Taky se tu vyskytne Rosalba Neri, ale ta je jen na ozdobu. Vlastně ne, protože z nějakého důvodu dostala ohavnou zrzavou paruku. Hudba by nebyla tak špatná, ale opět je tu vykradený Morricone, uslyšíte hudbu i z Pro hrst dolarů. Je to odpadek. Ale pořád lepší úroveň než Fidani. 4,5/10
a.k.a. This Man Can't Die
Režie: Gianfranco Baldanello
Hrají: Guy Madison, Pietro Martellanza, Rosalba Neri, Rik Battaglia, Alberto Dell'Acqua
Hudba: Amedeo Tommasi
Itálie 1968

Žádné komentáře:

Okomentovat