úterý 20. ledna 2015

I VIGLIACCHI NON PREGANO (1969)

Po Bandidos další smutný špageťák o pomstě až za hrob a podivném přátelství. Tentokrát bohužel ne tak dobrý.
Opět složitá situace po občanské válce. Jižní voják Gianni Garko se snaží vrátit k normálnímu životu se svou dívkou (Zuzana Martínková), ale jsou přepadeni několika vigilantes (nemůžu si vzpomenout na českej ekvivalent), kteří rozhodně nedělají čest svému poslání. Garka postřelí, Martínkovou znásilní a zabijí. Garko je zachráněn Ivanem Rassimovem a nepamatuje si víc, než že vrazi měli šerifskou hvězdu. Rassimov má také problémy - parta dezertérů (v čele s Lorenzem Robledem) zajala jeho bratra a chtějí tučné výkupné. Garko pomůže problém vyřešit a od té doby jsou Garko, Rassimov a jeho bratr jako tři mušketýři. Nicméně od počátku se mezi Garkem a Rassimovem objevují neshody - Rassimov chce žít čestně a dodržovat zákony, zatímco Garko, podle kterého zákony nemají cenu, šerifové přece vraždí, se snaží využít situace. Garko se postupně stává šéfem bandy zločinců, zatímco Rassimov s bratrem šerify v malém městě...
Líbilo se mi, že byl film více založen na více psychologicky prokreslených postavách, ale scénář a zpracování už se mi tak nezamlouvaly. Děj je poměrně chabý a sestává vlastně z epizodek, přičemž některé scény mi přišly, že mají děj jenom natáhnout. Že si scenáristé určili bod, do kterého se to má dostat, a nevěděli přesně jak, proto přidali několik scén, které nedávají moc smysl. Taky je tu několik zcela zbytečných bitek, naopak také několik zajímavých soubojů (doutníky ve tmě, pistole se slepými náboji). Zajímavá je v anglické verzi zcela vystřižená asi patnáctiminutová pasáž, kde si novopečený šerif Rassimov získává důvěru města.
Co se týče postav, na začátku to vypadá, že padouch se objeví, pak se jím stává sám Garko, ale vlastně ho člověk trochu i chápe a lituje. A na konci, jak Rassimov vypadal celou dobu jako ten správnej, už člověk vlastně neví, kdo je hodný a kdo zlý. Nejlepší výkon pak podle mě podal Rassimov, u Garka jsem měl občas pocit, že přehrává. Jak jsem psal, ani zpracování se mi moc nelíbilo. Nic extra špatnýho, ale mít to v rukou lepší režisér a kameraman, určitě by to byl jinej zážitek, takhle všechno působí dost omšele a fádně. A hudba pak je taková příliš lážo plážo. Nejvíc utkví v paměti finální scéna v tunelu, tak je dost originální. 7/10
Češi to mají ve špagetách obzvlášť těžké, zemřete ještě před titulky a ani vás v nich neuvedou
Tohle mi silně připomnělo Káju Saudka ;)
a.k.a. Cowards Don't Pray, Taste of Vengeance
Režie: Mario Siciliano
Hrají: Gianni Garko, Ivan Rassimov, Jerry Wilson, Elisa Montés, Luciano Pigozzi, Lorenzo Robledo, Zuzana Martínková
Hudba: Manuel Parada
Itálie / Španělsko 1969

2 komentáře:

  1. Jo, tohle považuju za jednu z nej-špaget. Vidím, že ses dal (podle mě) na super ligu a docela ti to závidím, co jsem viděla v poslední době už spíš balancuje mezi "ale jo, jde to přežít - až - ne, tohle už přežít nejde"... Tenhle film je určitě to nejlepší ze Siciliana a upřímně, musím se krom všech ostatních zastat taky kameramana, páč u většiny filmů si kameru nevybavím, ale tady moc dobře. A Gianni & Ivan pohromadě, to nemůže dopadnout špatně...

    A teď dotaz ohledně techniky: Vpravo v poslední době nějak nemůžu objevit seznam rubrik. Pár jich tam je, ale takový ten rozcestník, co mě pošle třeba na spaghetti atp. tam nevidím. Hledám špatně, nebo jsi to smazal?

    OdpovědětVymazat
  2. Já měl v poslední době poměrně štěstí. Třeba to, že se u tý blbosti s Reedem budu takhle bavit jsem fakt nečekal.

    Mně přišlo, že už těch rubrik mám moc, ale žádný štítky se mi nechtělo rušit. Nicméně ten seznam se mi zdál dost nepřehlednej, tak jsem nastavil, aby se zobrazovalo jenom něco. Víc by mi vyhovovalo, kdyby se to dalo udělat jako stromový řazení, že bych tam měl "film recenze", na to by se kleplo a objevila by se další nabídka. Ale neobjevil jsem zatím, zda to jde a jak.
    Ale asi ty rubriky vrátím zpátky, taky mi chyběj. Zatím stačí klepnout pod článkem, popř. vyhledávat v liště nahoře.

    OdpovědětVymazat