Špageťák s viditelnými ambicemi, celkem dobrým scénářem i obsazením (opět tu potkáme na každým rohu známou tvář), nicméně pár věcí ho vyloženě tahá zpět do hlubin zapomenutelné produkce. Tím pro mě největším je naprosto nevyužitá postava šerifa, hraná
Arthurem Kennedym. Poprvé se objeví asi po půl hodině a vypadá, že se z něj vylíhne dobrý záporák. Nicméně jeho postava je následně zatlačena do pozadí a už je to jen statista. Vůbec jsem nepochopil, proč vlastně byl přítomen v závěru. Ani hrdina nebyl bez problémů. Tak nějak se chová jako debil, přesto mu v záplavě ještě horších sviní kolem člověk musí fandit. Nicméně i on je ve druhé polovině vlastně v pozadí a takřka nevšimnutelný. Protože ve chvíli, kdy do filmu přijede
Robert Ryan, ho suverénně ovládne. Samozřejmě si nestěžuju, díky bohu za něj!
Ryan je borec, i když jeho čestný guvernér je postava jak z pohádky.
Ale pak už tam vlastně nikdo zajímavější není.
Alex Cord se kroutí v bolestech,
Kennedy jenom přihlíží z rohu, a tak musí tu druhou stranu obstarávat banda složená ze špageťáckých veteránů (
Robledo,
Balducci,
J.M.Martín,
Sanz a další) vedená zrzavým
Mariem Bregou, jenž si, jako obvykle, libuje v mučení, nicméně tentokrát jako šéf bandy dokazuje, že v čele působí přesvědčivěji, než i takový
Sancho. No, a kdo není v jeho bandě, ten je ve druhé bandě lovců odměn (
Sambrell,
Canalejas,
Molino Rojo a další), kteří nejsou žádnými cool chlápky typu Lee Van Cleefa v Pro pár dolarů navíc, ale naopak mají blíž k souputníkům Kinského ve
Velkém tichu.
Já ty dva filmy původně nechtěl srovnávat, ale teď jsem se zamyslel, a trochu to vypadá, jako snaha o dotažení některých prvků z
Velkého ticha tady. U Corbucciho byla amnestie slibována, tady má být naplňována (samozřejmě, že ve skutečnosti o to nikdo nestojí), u Corbucciho se sdružovali lovci odměn, tady se nám sjednocují psanci. Nicméně odlišností je pořád dost a dost.
Abych jmenoval, co mi vadilo dál - hrdinovy vzpomínky na dětství, postava
Nicoletty Machiavelli, bez které by se film vlastně v pohodě obešel, a hudba.
Carlo Rustichelli asi ani nikdy žádný western neviděl a skládal pořád hudbu pro filmy z antického Říma. No, konec stěžování. Jsem rád, že Prima uvedla delší verzi, a nikoli tu, co vyšla v USA na DVD (i když v téhle taky chybí minimálně jedna scéna z úvodu). Konec (který soudruzi Američani ustříhli) je totiž úžasně cynický a vylepšuje dojem z tohoto již tak pochmurného díla.
No, koukám, že je tu plno výtek, ale přesto bych to nesplachoval do záchodu coby odpad a promarněné dvě hodiny života. Není to nic extra, ale viděl jsem hodně mnohem horších filmů. Takže dávám
6,5/10 a někdy se pro srovnání kouknu na americkou verzi.
a.k.a. Město psanců, A Minute to Pray, a Second to Die
Režie: Franco Giraldi
Hrají: Alex Cord, Arthur Kennedy, Robert Ryan, Nicoletta Machiavelli, Mario Brega, Renato Romano, Alberto Dell'Acqua, Ottaviano Dell'Acqua, Giampiero Albertini, Enzo Fiermonte, Aldo Sambrell, José Manuel Martín, Daniel Martín, Nino Vingelli, Franco Balducci, Lorenzo Robledo, Antonio Vico, Franco Gulà, Massimo Sarchielli, Osiride Pevarello, Gino Marturano, Giovanni Ivan Scratuglia, Francisco Sanz
Hudba: Carlo Rustichelli
Itálie 1968
Žádné komentáře:
Okomentovat