VENGEANCE IS MINE (1967)

Gianni Garko a Claudio Camaso jsou bráchové. Nevlastní. Camaso se považuje za pravého syna svých rodičů a tak na Garka svede vraždu svého otce a pošle ho do basy. Garko se chce pomstít, ale pořád bojuje s tím, že je to brácha a neměl by ho zabít. Krom toho ho ve snech honí vzpomínky na záhadně zmizelou či utonulou milenku (česká stopa ve špagetách, herečka Zuzana Martínková, mj. později i Garkova manželka), miluje jinou ženskou, prostě je to celý děsná tragédie jak od antických dramatiků. Až na to, že postavy se kolikrát chovají děsně nelogicky. Přitom začátek se Sanchem a čtyřmi rakvemi pro čtyři lumpy vypadal dobře, i když nevím, jak sám Garko na koně uvázal ty rakve. Piero Lulli ve vedlejší roli není tentokrát tak démonický, jak ho známe, zato Bruno Corazzari je s vousama snad ještě větší sviňák než bez nich. Camaso přehrává (mimochodem je strašně podobnej Martinovi Štěpánkovi, ale ten by to asi zahrál i líp), Garko se občas taky nechá unést. Akce je natočená nezajímavě, a udělat do padoucha díru bez krve je snad ještě podivnější, než když tam není ani ta díra. Jednu scénu pak doslova a do písmene vykradli později v Arizona Colt Returns - akorát že k tomuhle napsal scénář Sergio Martino, který Arizonu režíroval, tudíž vykradl sám sebe. Na druhou stranu má film úžasnej vizuál a skvělou hudbu Nory Orlandi. 6/10

a.k.a. $10.000 For a Killing,Per 100,000 dollari t'ammazzo
Režie: Giovanni Fago
Hrají: Gianni Garko, Claudio Camaso, Carlo Gaddi, Piero Lulli, Bruno Corazzari, Claudie Lange, Zuzana Martínková, Fernando Sancho
Hudba: Nora Orlandi
Itálie 1967