W DJANGO! (1972)

Na příští týden mám s pár přáteli naplánovaný takový "django-festival", budeme koukat na několik filmů s Djangem včetně originálu a nového Tarantina. Vzhledem k jazykové neznalosti některých účastníků jsem se rozhodl zařadit jen filmy s českou či slovenskou podporou - a tento mezi ně zatím bohužel nepatří. Nicméně co s volným večerem? Tak jsem si to na Erlovo doporučení pustil dneska.

No, je to béčko jak vyšitý. Tvůrci se zřejmě řídili receptem "vezmi Djanga, smíchej s Hodným, zlým a ošklivým, přidej mexickou revoluci, opepři to pořádnou dávkou přestřelek a bitek, a navrch přidej trochu humoru". Takže - z Djanga je převzato jenom jméno a stylizace hrdiny do černé. Tohoto Pseudodjanga hraje už poněkolikáté Anthony Steffen. Protentokrát se mi opět líbil, občas dokonce působil cool. Samotná postava i přestřelky mi dost připomněly jeho předchozí fajn kousek Apocalypse Joe - dokonce se znovu převlékne za mnicha. Z GBU tu samozřejmě máme Pseudotuca. Tenhle má výhodu v tom, že narozdíl od Zuanelliho a spol. je Glauco Onorato docela dobrý herec a dost sympatický (a trochu Wallachovi i podobný). Mexická revoluce je v pozadí, ale zasáhne do druhé zápletky. První je samozřejmě pomsta, druhá je kšefotvání se zbraněmi - samozřejmě v tom mají prsty ti, kterým se Django chce pomstít. Přestřelky a bitky nijak snad komentovat nemusím, užijeme si spoustu vtipných triků typu třetí ruka nebo falešné došlé náboje. Což je asi nejlepší humor ve filmu, protože další je prováděn dvěma otravnými Mexičany, z nichž jeden se naštěstí po úvodní akci vytratí a druhého záporáci odpraví. Ještě k bitkám - konečně tu není souboj ve vodě! Ani v saloonu! Jenom na ulici...

Jak už jsem psal, dost mi to stylem připomínalo Apocalypse Joea. Chtě nechtě musím srovnávat a W Django vychází z tohoto souboje jako poražený. Hlavně co se týká záporáků. V Joeovi byl skvělý Fajardo. Vedlejším záporákem byl Stelio Candelli, který tady hraje toho hlavního. Není špatný (vzhledem připomíná mladšího Piera Lulliho), ale na Eduarda prostě nemá. Dalšího záporáka hraje Riccardo Pizzuti tentokrát jako hlavoun (!), bohužel jenom krátce. Třetího nemá cenu snad ani zmiňovat. Banda záporáků je tentokrát opět pořádně velká, ale přišlo mi, že je vyřídili nějak rychle. Mimochodem, mám dojem, že Giovanni Cianfriglia si zahrál dva různé bandity ve dvou různých bandách. Ze známějších ksichtů se mimo bandity objeví ještě Fidaniho dcera Simonetta Vitelli. Nemá moc prostoru, což je na jednu stranu škoda, protože se na ní příjemně dívá, na druhou stranu by ale zdržovala, a její výkon nebyl nic extra. Hudba není špatná, ale taky nijak skvělá. Ve druhé půli pak filmu dojde dech a už ho skoro nenabere. Čili nakonec je to prostě béčko ke zkrácení dlouhé chvíle. Nic víc. 6,5/10

a.k.a. A Man Called Django
Režie: Edoardo Mulargia
Hrají: Anthony Steffen, Glauco Onorato, Stelio Candelli, Chris Avram, Simonetta Vitelli, Remo Capitani, Riccardo Pizzuti, Donato Castellaneta, Giovanni Cianfriglia
Hudba: Piero Umiliani
Itálie 1972