pátek 20. října 2017

AMICO, STAMMI LONTANO ALMENO UN PALMO (1972)

Tohle byl jeden z prvních spaghetti westernů, které jsem viděl a recenzoval tady. Jeden z prvních, které jsem viděl v angličtině bez titulků. Zřejmě mě zaujala vizuální podoba s Rukami ďábla v podání Spencera a Hilla. Ovšem už tehdy mi bylo jasné, že až právě na tu vizuální podobu dvojice Gemma-Eastman s dvojicí Hill-Spencer tyto filmy prakticky nic společného nemají. Dnes bych to už asi ani tak bezhlavě nepřirovnával k Butchi Cassidymu a Sundance Kidovi. A v žádném případě bych to neoznačil jako parodii. Možná ani jako komedii. Ten film se nese v lehčím a uvolněnějším duchu než většina spaghetti westernů, sem tam se zasmějeme, ale na jednu komickou scénu připadá jedna tragická nebo jinak vážná.
Sorry, Georgi Eastmane, ale když se podívám na filmografii tebe a Sergia Donatiho, troufnu si říct, že pasáže prohlubující charaktery obou hrdinů přinesl do scénáře spíše Donati než ty. Film je tentokrát cele postavený na svých postavách, z nichž Ben v podání Gemmy se snaží různými švindly zbohatnout a nikdy mu to nevychází, zatímco Charlie v podání Eastmana se snaží Gemmy zbavit. Ale svět se asi otáčí moc rychle, takže dříve nebo později se zase setkají. To je ještě dost podobné Hillovi a Spencerovi. Jenže zde se tvůrci rozhodli oba charaktery proti klasickému schématu trochu prohloubit. Nejvíc zřejmé je to ve scéně, kde Gemma potká svou bývalou nevěstu Marisu Mell. I během této krátké scény se naše zdání jejich vztahu několikrát otočí a nic není, jak se zdá ze začátku. Stejně zhruba funguje i scéna ve druhé polovině filmu, kde dá Eastman Gemmovi za vyučenou.
Až ve druhé polovině se objevuje cosi jako příběh, ale je dost chatrný. Tři padouši jsou zapamatovatelní, ale vlastně nejsou ani tak důležití. Podzápletka s detektivem v podání jako vždy prkenného Giacoma Rossi Stuarta, který je oběma hrdinům na stopě, vyzní nakonec bohužel do ztracena. Vůbec mi přišlo, že tvůrci na konci nevěděli, kde vlastně skončit.
Co jsem docenil až teď po těch dvou stovkách viděných spaghetti westernů, je to, jak si tu zahrálo nejen snad každé městečko i jiná kulisa, běžně využívané v jiných westernech, ale i mnoho herců vedlejších rolí. Nemyslím ani tak kaskadéry jako vyloženě ty drobečkáře, kteří se míhali v menších i větších rolích vedle hrdinů a padouchů. Menších rolí pro ně je tu dost a dost od šerifů, karbaníků, bankéřů přes barmany, lovce odměn a bandity až po kněze. Nebudu teď všechny jmenovat, od toho je kolonka dole.
U Bena a Charlieho zamrzí absence promyšlenějšího děje, humorné i vážné situace ale fungují na sto procent.  Z hrdinů film táhne především Gemma, z Eastmanova zamračeného pohledu nemám pocit, jako by říkal "všichni mi dejte pokoj", ale spíše "všechny vás vykuchám a sežeru váš pajšl". Nehraje špatně, ale zas tak stoprocentně mi do toho neseděl. A to si to sám napsal. Z Lupových westernů je tohle asi nejlepší, možná druhé po Californii, nejsem si úplně jistý. 7,5/10
a.k.a. Amico, stammi lontano almeno un palmo
Režie: Michele Lupo
Hrají: Giuliano Gemma, George Eastman, Vittorio Congia, Luciano Catenacci, Nello Pazzafini, Remo Capitani, Giacomo Rossi-Stuart, Marisa Mell, George Rigaud, Aldo Sambrell, Tom Felleghy, Roberto Camardiel, Giovanni Cianfriglia, Luis Induni, Claudio Ruffini, Cris Huerta, José Manuel Martín, Franco Fantasia, Francisco Sanz, Vittorio Fanfoni, Gioia Desideri
Hudba: Gianni Ferrio
Itálie / Francie 1972

Žádné komentáře:

Okomentovat