neděle 14. září 2014

WANTED (1967)

Po delší době zase jeden Gemma. Tentokrát završení trilogie vytvořené společně s Giorgiem Ferronim (první a druhý díl). Film kupodivu nezačíná v zajateckém táboře, není tu žádná armáda, ale to je snad jen ku prospěchu věci. Nicméně jinak je to typická Gemmovka ze 60. let. Neohrožený hrdina, krásná dívka, zlí padouši s boháčem za zády, hodně bitek, přestřelek a Nello Pazzafini. Ten tu ale nehraje padoucha, naopak hraje svérázného kněze, který Gemmovi pomáhá! (Celou dobu jsem ale čekal, kdy se z něj vyklube padouch.) A dokonce i Benito Stefanelli je tu na té správné straně. Nicméně tím všechny neobvyklosti končí.
Nicméně tentokrát jsem měl dojem, že Gemma se dal na nízkorozpočtové westerny ve stylu Edoarda Mulargii. Film sice byl částečně natáčen i ve Španělsku, nicméně v zimě, takže jindy sluncem zalitá krajina kolem Almerie tentokrát působí dost nehostinně, pochmurně a špinavě. A velká část filmu byla i tak natáčena v okolí Říma, včetně využití ošklivých městeček vybudovaných přímo v Cinecittě. Při scéně v mexické vesničce se sádrokartonovými domy, hrstkou v hadrech navlečených komparsistů a dvěma třemi povozy imitujícími život v neživé kulise jsem se cítil jako při sledování Cjamanga a dost mě udivovalo, že na koni přijíždí Gemma a ne Rassimov. Takže výprava není nic moc. Hudba taková nevýrazná, typicky opět Gianni Ferrio.
No a k hercům. Gemma si odvádí svůj standard, padouchy tvoří Serge Marquand s brežněvovským obočím a Daniele Vargas coby bohatý padouch. Oba hravě zastiňují Pierre Cressoye z Jednoho stříbrného dolaru. Teresa Gimpera je ze všech Gemmových holek ve všech třech filmech nejslabší, nicméně může být i hůř. A pak tu je bondovský karbaník připomínající Marka Damona, jehož postava mi přišla tak trochu navíc. Stejně jako postava Teresy Gimperové.
On totiž ale scénář není opět nijak promyšlený. Scenáristé se snažili, aby se pořád celých 100 minut něco dělo, což vede k tomu, že rozuzlení přichází náhle a je rychlé, aby se vše mohlo zakončit akcí. Protože ještě v 90. minutě přece musí přijít zvrat! Nevím, celou dobu jsem sice fandil Gemmovi, aby Marquanda a Vargase pořádně rozdrtil, ale zakončení bylo nemastné neslané a přišlo mi jako z povinnosti. Škoda. V ohledu na trilogii je tenhle film asi lepší než Jeden stříbrný dolar, ale nebavil jsem se tolik jako u Pro pár dalších dolarů. 6.5/10
PS. Režisér si u všech filmů jako pseudonym zvolil zřejmě jméno Calvin Jackson Padget, ale u všech tří dílů má v tomto jméně v titulcích nějakou chybu.
Režie: Giorgio Ferroni
Hrají: Giuliano Gemma, Daniele Vargas, Serge Marquand, Teresa Gimpera, Benito Stefanelli, Riccardo Pizzuti, Nello Pazzafini
Hudba: Gianni Ferrio
Scénář: Fernando Di Leo, Augusto Finocchi, Remigio Del Grosso
Itálie 1967

3 komentáře:

  1. A Pizzuti doufám potěšil...

    OdpovědětVymazat
  2. v malé roličce, chtěl jsem dopsat, ale z nějákého důvodu jsem to odeslal dříve:P.

    OdpovědětVymazat