THE DOORS - BREAK ON THROUGH (TO THE OTHER SIDE)

KILLER CALIBRO 32 (1967)

Dalším stylovým pistolníkem, jakýmsi předstupněm pozdějších Sartany a Sabaty, je pan Silver (na tom pan trvá). Vždy čistě oblečený nájemný vrah, který si za hlavu účtuje vždy 1000 dolarů, střílí jen pistolí ráže 32, a občas používá stříbrné náboje. Když je maskovanými lupiči vyloupen dostavník převážející velké množství peněz, je pan Silver požádán vedením banky, aby bandity vypátral. Tím začíná detektivní příběh, ve kterém jsou všichni podezřelí. Byl by to celkem zajímavej detektivní western, kdyby ho točil někdo lepší, než Alfonso Brescia. Protože tohle byla chvílema strašná nuda. Akce je natočena tak nějak jalově (až na bitku s Nellem Pazzafinim) a občas to bylo dost roztahané. Pravda, trochu asi přispělo to, že jsem to sledoval bez titulků a tohle bylo přece jenom náročnější na pozornost. A přerušil jsem to i kvůli jiným věcem než proto, že mě to moc nebavilo. Ale chvílemi to bylo opravdu nudné a naprosto neinvenční.

Galerie postav je celkem zajímavá, máme tu mladíčka, který chce Silverovi mermomocí pomáhat, několik tajemných krásek, šerifa, který se snaží mít moc nad Silverem, jeho blbého pomocníka, který žárlí na jednu z těch dívek, pár potentátů, karbaníka a další. Ale nikdo není Silverovi prakticky roven. Sartana měl Laskyho, Sabata Banja, Silver nemá nikoho. To by bilo do očí, kdyby tuhle roli hrál třeba Gianni Garko jako ve "volném pokračování" Il venditore di morte (kde Silver dost zesartanovatěl). Peter Lee Lawrence překvapivě není špatný. Jako elegantní, chladný a drsný pistolník celkem jde a vedle svých většinou italských nebo jugoslávských spoluhráčů z něj jde cítit přirozená autorita. Trochu mi dokonce připomínal Delona. Problém nastává v konfrontaci s oním mladíčkem (představovaným Albertem Dell'Acquou), vedle kterého nevypadá Lawrence zdaleka jako zkušený pistolník, ale jako vrstevník. Dell'Acqua sice v tom filmu zase až tak moc není, ale v tu chvíli je Lawrence tak nějak sražen dolů. Hudba není moc špatná, ale na pár místech si půjčuje Morriconeho (zazní téma z Bullets don't argue), která je prostě lepší a člověk by si přál slyšet ji v celém filmu, ne jenom jednou. Celkově to myslím nebylo až tak špatné, ale nudnost mi zabraňuje dát víc než 6/10.

a.k.a. 32 Caliber Killer 
Režie: Alfonso Brescia 
Hrají: Peter Lee Lawrence, Hélène Chanel, Agnès Spaak, Alberto Dell'Acqua, Jenny Slade, Andrea Bosic, Mirko Ellis, Massimo Righi, John Bartha, John Taylor, Silvio Bagolini, Roberto Dell'Acqua, Nello Pazzafini
Hudba: Robby Poitevin
Itálie 1967

CAMPA CAROGNA... LA TAGLIA CRESCE (1973)

Zábavný špageťák, který se nebere moc vážně. Tři vojáci (Stephen Boyd, Harry Baird a Howard Ross) mají za úkol zlikvidovat bandu nebezpečného šílence generála Lopeze a jeho pobočníka Angela Sancheze. Na něj je vypsána odměna, která láká lovce odměn Gianniho Garka. Mohlo by to znít celkem jako obvyklý špageťák, ale pár věcí ho ozvláštňuje. Zaprvé samozřejmě nadsázka, i když po čase všechny ty úsměvy a pomrkávání Stephena Boyda už začnou lézt krkem. A tím hlavním je Garkova postava, která tentokrát s obvyklým lovcem odměn nemá moc společného. Je to totiž muslim, který používá dlouhou pušku střílející výbušniny, cituje korán a přes poušť chodí se speciálním slunečníkem. Sice to nedává moc smysl, klidně by mohl být třeba dalším střílejícím knězem, ale aspoň je to ozvláštnění. Hlavní záporák je ale v určitém smyslu zklamání. Když se řekne šílený generál, u špaget si každý představí psychopatickou svini, která se vyžívá v mučení. Zdejší šílený generál jako by vypadl z nějakého skeče Monty Pythonů. Místo slabosti pro násilí má slabost sám pro sebe, pořád si prohlíží v zrcadle svá vyznamenání (která si sám udělil), zhlíží se v Napoleonovi a chce dobýt celý svět. Že sem tam nechá někoho popravit je vedlejší. Jako komická figurka funguje, ale od špaget člověk čeká přece jenom něco jiného. Aspoň že Angelo Sanchez je svině k pohledání, která vraždí toho, kdo mu pomůže, spí s manželkami chudých Mexičanů a pak je zabije, a vůbec by okradl vlastní matku, ale jakoby ani nepatřil do stejného filmu, jako generál Lopez. Trochu mi připomínal Cuchilla z Velké přestřelky, ale zlého. Škoda, že to nehrál Milian. Jinak film je zábavný, čemuž dost prospělo i rozdělení prostoru mezi Garka a tři vojáky, ale ty neustálé bitky po chvilce přestanou bavit a konec už je pak poněkud nenápaditý a slabší. 7/10

a.k.a. Napadení, Charge, Those Dirty Dogs
Režie: Giuseppe Rosati
Hrají: Gianni Garko, Stephen Boyd, Howard Ross, Harry Baird, Simón Andreu, Alfredo Mayo, Teresa Gimpera, Helga Liné, Furio Meniconi, Gabriella Giorgelli, Enzo Fiermonte, Guido Lollobrigida
Hudba: Nico Fidenco
Itálie / Španělsko / USA 1973 

THE QUICK AND THE DEAD (1995)

Pokud vypadá takhle většina westernů točená od 90. let dál, tak se nedivím, že žánr skomírá. U Sabaty jsem napsal něco jako že hlavním cílem toho filmu je stylovost. Tady to platí mnohonásobně. Detaily na pomalu se natahující bouchačky, cool zvukové efekty, cool kamera, kdy pistolník efektivně odjíždí od těch, kteří stojí za ním, detaily na krev stříkající z mrtvých těl, díry v jejich tělech, zpomalené pády... Prostě násilí je tak super, no ne? I když máme ve filmu chlápka, co škemrá, že zabíjet nechce. Ale von dostane rozum.

Já sem teda ta drsná pistolnice

Příběh mi pak připomněl především Tenkrát na Západě a nedávného Triggermana s Terencem Hillem (i když ten určitě krade odtud). Část se střeleckým soubojem je docela zajímavá, představují se různé postavy, různé podzápletky. To se mi dost líbilo. Z Tenkrát na Západě je pak převzat motiv hlavní hrdinky, proč chce zabít záporáka. Narozdíl od Bronsona, který všechno tajil, až po hodině a čtvrt se objevil první náznak toho, že s Frankem nechce mluvit třeba kvůli obchodu, a všechno jsme se dozvěděli až těsně před koncem a stačila k tomu jediná vyřčená věta, tady se už od začátku objevují (stylové) flashbacky, takže aniž byste se moc snažili, je vám do první půl hodiny naprosto jasné, proč vlastně Sharon chce Genea zabít. Mohli bychom jí fandit, kdyby se od začátku nestylizovala jako Eastwood v sukních (vlastně v kalhotách... ale víte jak to myslím), čímž se stane nesnesitelnou. Ale zvykli bychom si, kdyby to nebyla taková pipina, co sahá po pistoli, sotva Hackmana vůbec spatří, a tváří se u toho jako u porodu. Vůbec jediným "talentem" Sharon Stoneové jsou její kozy, což na tenhle film nestačí. Na Základní instinkt možná jo, ale ten jsem neviděl.

Herecké nadání Sharon Stoneové

Druhým nejslabším článkem v hlavních rolích je Russell Crowe coby "mírumilovný" kazatel, který pořád tvrdí, že se vzdal násilí, ale sotva dostane do ruky bouchačku, samozřejmě střílí. Já samozřejmě nečekám od westernu se ženskou v hlavní roli nějakou hlubokou psychologii postav, ale aspoň bych měl vědět, proč ten kdo zrovna tohle dělá. Scénář má samozřejmě mnohem víc slabin, zahrnujících třeba patetický proslov starého doktora na hřbitově, ale to bych mohl jmenovat dál a dál. Lepší část hlavních rolí tvoří mladičký DiCaprio, který mě tu po Djangovi opět přesvědčil, že není jenom ten krasavec co se utopil v moři, jeho postava mi přišla zajímavá a strašně upozaděná. Pravda, občas jsem doufal, že se zase objeví, ale pak se ukázalo, že to v tom klobouku je zase Sharon. No a všemu vládne skvělý Hackman. Ten sice má postavu dost jednostrunnou, ale hraje ji naprosto božsky. Člověk ho na jednu stranu musí nenávidět, na druhou si přeje, aby byl na úkor Sharon na scéně víc, a aby jí i Croweovi ustřelil palici. Stejný problém jsem jako dítě míval s televizními pohádkami, kde proti leckdy ani moc se neprosadivším začínajícím hercům a herečkám v nudných kladných rolích hráli borci jako Přeučil nebo Lábus. V malých vedlejších rolích se objevují staří westernoví matadoři Pat Hingle (barman) a mihne se Woody Strode jako rakvář. Byl to jeho poslední film.

Hudba mi občas přišla dobrá, občas až přehnaně stylová a občas naprosto nevhodná (bubínky při souboji s indiánem? Co to mělo bejt?) Jako ne že bych se nudil, s Hackmanem to bylo dost dobrý, ale Sharon a scénář to dost srážejí. Rejža si měl radši pohlídat vyprávění než to, jak se udělá díra do padouchovy hlavy.  Takže dám 6/10.

a.k.a. Rychlejší než smrt
Režie: Sam Raimi
Hrají: rozhoďnožka, Lex Luthor, Jack z Titanicu, ten druhej Russell než Kurt, Pat Hingle, Woody Strode
Hudba: asi tam nějaká byla
USA / Japonsko 1995

THE ROLLING STONES - GIMME SHELTER

KRAUSBERRY - DO NEBE

VAYAS CON DIOS, GRINGO! (1966)

Stejně jako u o rok mladšího Non aspettare, Django, spara!, taktéž od režiséra Mulargii a producenta, scénáristy a herce Vincenza Musolina, má tenhle film velice chatrný příběh. Ačkoli, je to vůbec ještě příběh? Skupina zločinců, kteří mají nevyřízené účty s bratry Crissovými, uteče z vězení těsně před popravou, ukradnou dostavník a v něm jedou vyřídit si účty. Přijedou na haciendu, kde probíhá oslava, tam zastřelí jednoho muže, udělají kravál, unesou krásnou tanečnici a jedou dál. Pak se zase něco semele a jedou dál a tak dále a tak dále a tak dále, přičemž zločinců pořád ubývá. Normálně by to drželo pohromadě díky hlavnímu hrdinovi. Toho hraje Glenn Saxson, známý z Django spara per primo, kde se choval spíš jako Gemmův Ringo (jak jsem se dočetl, primární inspirací pro ten film byli Tři mušketýři, takže to není ani Django, ani Ringo, ale D'Artagnan...). Tady se jmenuje Gringo, ale copak máme napsáno na plakátě? RINGO. Jenže tady hraje tak, že bych si na jeho místě dokázal dobře představit Nera. Jenže od začátku je v pozadí. Vlastně až do půlky jenom tak sleduje dění, a nebýt scény divokého tance na stole, kde pozoruje tančící Mexičanku, ani bychom si ho nevšimli. Prvních 50 minut to pak vypadá, že hlavními hrdiny budou veselý Mexičan Pedro Sanchez (tady mi skoro ani nelez na nervy!) a surový a chlípný zločinec Aldo Berti, který vypadá na hlavního záporáka. Takže většinou sledujeme tyhle dva a ještě dva další zločince, a pak přijdou změny. Já nechci moc prozrazovat, takže řeknu, že vedlejší roli záporáka si zahrál sám producent Musolino. Tentokrát se sice objeví už na začátku v němé pětiminutovce, která je celkem dobře atmosferická, ale pak si na něj musíme počkat až do konce, kde není tak přesvědčivý, jako v mladším Djangovi. Jinak je to celkem zábavný, málokdy uspávací odpočinkový film, kde se místo na koních jezdí v dostavníku, s pěknou hudbou. Víc se asi říct moc nedá. Přesto jsem se, koukám, dost rozkecal. 6/10

a.k.a. Go with God, Gringo
Režie: Edoardo Mulargia
Hrají: Glenn Saxson, Pedro Sanchez, Aldo Berti, Lucretia Love, Vincenzo Musolino, Livio Lorenzon, Tom Felleghy
Hudba: Felice di Stefano
Itálie 1966