pátek 20. ledna 2017

TOP SENSATION (1969)

Rosalba Neri a Edwige Fenech v jednom filmu, to si dám líbit. A pokud jste někdy chtěli tyhle dvě krásky vidět ve společné milostné scéně, tak tady máte hned několikrát příležitost. Ale jinak ten film docela klame tělem - názvem i vzhledem vypadá jako prachsprostý softeroťák s dvěma nejžhavějšími herečkami dobového italského béčkového filmu, a přitom se snaží jít mnohem víc do hloubky a o nahotu jde jenom na povrchu.
Děj se točí kolem pouhých sedmi postav, na nichž demonstruje zkaženost moderního světa. Pohádkově bohatá panička, pravděpodobně majitelka (nebo akcionářka) ropných vrtů, libující si v chlastu, nevázaném sexu a drogách, má problém. Její dvacetiletý syn je totiž autista, neprojevuje žádný zájem o ženy a celé dny si hraje s autodráhou. Zbohatlice ale věří, že když ho svede nějaká žena, bude syn záhy normální. Ovšem nedaří se. Nepomáhá ani to, že ho vezme na výlet na moře na jachtě, kde mu do postele strká Edwige Fenech! Syn je vůbec nějaký divný. Krom toho se na lodi vyskytuje ještě volně žijící manželský pár tvořený Rosalbou Neri a jakýmsi blonďatým slizounem, kteří nemyslí na nic než na sex a na prachy. Všichni se tam tak přiblble flákají, nudí, hrají si s dynamitem, nebo se v různých kombinacích milují. Kvůli blonďákově neschopnosti pak ztroskotají u ostrůvku, kde žijí jen primitivní pastýř a jeho krásná žena, kterou si Tony kupodivu oblíbí. To blonďákovi vnukne plán...
Od začátku jsem všechny postavy nesnášel a přál jim brzkou smrt. Režisér to tak zřejmě zamýšlel. Film zobrazuje boháče jako novodobou šlechtu, která negramotné vesničany vykořisťuje a ponižuje. Vesničané jsou ale rovněž zbabělá chamtivá prasata. Když Rosalba z nudy postřílí pastýřovy kozy, ten se napřed zlobí, nicméně po slibu peněz (ne moc vysoké částky) okamžitě nabízí, že nadžene Rosalbě další kozy na odstřel. Nicméně film aspoň nijak neagituje. Všechen ten sex a nahota pak jen ilustrují zkaženost znuděných zbohatlíků. Vlastně jediná trochu sympatická postava je naivní pastýřova žena. Po určitou část filmu sklízí sympatie i Tony, ale ten je přece jenom dost zvláštní a jde z nej strach.
Obsazení je typově dobré (bohatá bába budí nesympatie jen svou ošklivostí), role nejsou nijak složité, takže herečkám a hercům nedělají problémy. Problém je trochu s tempem, které docela drhne, a ze začátku dlouho musíme přežít jen s tou nesympatickou lodní pětkou. Jo, i přes to, že se tam máme dost příležitostí pokochat půvabem obou hvězd. Trochu mi vadila kamera, byť televizní poměr stran k tomuhle typu filmu sedí, hudba nebyla nic extra, takový dobový popíček, možná byla až příliš klidná, občas hrála na místech, kde hrát neměla. Asi nejhorší složkou mi přišel být střih, který je dost nepovedený.
Film existuje v několika verzích. Verze, která vyšla na DVD, je taková kompromisní,co do odvážnosti. Nevím, jak německé, ale anglické audio občas přepne do italštiny (po chvíli jsem to do ní přepnul definitivně, anglický dabing nebyl dobrý). Italská televizní verze ještě obsahovala prodlouženou závěrečnou scénu, americká odlišné úvodní titulky s tančící Rosalbou na lodi a zvláště prodloužené a odvážnější nahé scény. Nejvíce změn udělala německá verze, která přitočila ještě deset minut nového materiálu. Zcela zbytečně přidali nové scény se dvěma detektivy, kteří vyšetřují cosi, co vzdáleně má souviset s děním z filmu. V každé z těchto scén je navíc další nahá herečka, přičemž všechny jsou pěkně ošklivé. Obraz přitočených scén pak vypadá úplně jinak. A úplně změnili konec - poměrně nešikovným střihem. 6/10
Tak kdo tu vlastně pase kozy?

úterý 17. ledna 2017

KURT VONNEGUT - BREAKFAST OF CHAMPIONS

Jak už jsem psal u Jména růže, potupně přiznávám, že v poslední (dlouhé) době beletrii moc nečtu. Většina mého čtiva je buď odborná literatura, nebo literatura faktu, popřípadě memoáry. I tak mám ale několik oblíbených autorů, mezi něž se jednoznačně řadí Kurt Vonnegut. To byl americký spisovatel, který vypadal takhle:
Kurt Vonnegut jr. se narodil 11. listopadu 1922 v Indianapolis, zemřel pak 11. dubna 2007 v New Yorku. Tak to chodí. V mládí přispíval do novin, studoval biochemii a v roce 1942 narukoval do armády a účastnil se bojů v Evropě. V květnu 1944, na den matek, jeho matka spáchala sebevraždu. Tak to chodí. Vonnegut byl téhož roku při ofenzivě v Ardenách zajat a vězněn v Drážďanech, kde byl svědkem bombardování města. Všechny tyto zážitky ovlivnily jeho spisovatelskou kariéru, svým válečným zážitkům se věnuje v jednom ze svých nejlepších románů, Jatka č. 5.
Na konci čtyřicátých let začal psát, v roce 1952 vyšel první román Mechanické piano. Stejně jako další dva romány, Sirény z Titanu a Kolíbka, je i Mechanické piano ještě klasicky psanou sci-fi. Kolíbka znamenala ve Vonnegutově kariéře průlom, a tak se mohl pustit do psaní Jatek č. 5, které pojal o hodně experimentálněji. Jedna rovina příběhu sice je sci-fi, ovšem jádro tvoří válečné trauma a celé je to okořeněno břitkým a dosti černým humorem - ostatně věta, která knihu proslavila, se objevuje při zmínce o jakémkoli úmrtí: "Tak to chodí." Od té doby se jeho knihy stávají osobnějšími, vtipnějšími a kritičtějšími ke světu kolem.
Tohle mám přesně na Vonnegutovi rád, byť z jeho pozdějších prací mi přijde, že k stáru už dost zahořkl. Jeho svěží kritika americké společnosti a kultury se mění takřka v nadávání na cokoli (byť si pořád drží solidní úroveň), zároveň jeho knihy čím dál více připomínají psychoterapii. Třeba Časotřesení už skoro nemá děj, je spíše směsí autorových názorů, vzpomínek, volné asociace, která se prolíná s životními osudy jeho fiktivního alter ega, neúspěšného spisovatele Kilgora Trouta. Ten je hrdinou i ve Snídani šampionů. Ta  vyšla poprvé v roce 1973 a obálka vypadá takhle:
Děj Snídaně šampionů je rovněž poměrně řídký. Kilgore Trout, starý nemajetný spisovatel, jehož romány a povídky vycházejí jen jako doplněk pornografických časopisů, které si kvůli literatuře nikdo nekupuje, které však jsou odvážné svými vědeckofantastickými, a zároveň filosofickými náměty. Děje jeho knih Vonnegut často shrnuje. Tento chudák tedy náhodou dostane pozvání do Midland City, kde se chystá otevření uměleckého centra. Jistý bohatý mecenáš si totiž některou z jeho knih čirou náhodou přečetl, a oslovila ho natolik, že se Trouta rozhodl na tuto slavnost pozvat. Sledujeme tak Trouta během jeho strastiplné cesty, během níž je nám vylíčena Amerika ve své plné nahotě se všemi negativy i pozitivy, včetně rasismu, homofobie, lpění na náboženstvích, honbě za penězi a tak dále a tak dále. Peníze prostředkem směny. Vypadaly takhle:
No, ani moc ne.
Druhou hlavní postavou je bohatý obchodník Dwayne Hoover. Zatímco chudý Trout je cynický, ale vyrovnaný, u bohatého Hoovera se postupně plně začíná projevovat šílenství. To plně propukne v záívěru knihy, kdy se Trout a Hoover setkají, Hoover si rychle přečte jednu Troutovu knihu a pak u něj šílenství propukne naplno a ve rvačce ukousne Troutovi prst. Prst je částí lidské ruky. Vypadá takhle:
Teď vám v hlavě asi vytanuly dvě otázky: Proč jsem vám prozradil celý děj? A proč ty pitomé obrázky? Věc se má tak: Vonneguta určitě nečtěte kvůli ději. Ostatně on sám vám v průběhu čtení pořád prozrazuje, že Trout a Hoover se setkají a jak jejich setkání dopadne. Když jsem četl knihu poprvé, právě to mě zajímalo nejvíc. Zhltnul jsem to poměrně rychle a byl jsem napřed trochu zklamaný, než se mi to rozleželo v hlavě. Napodruhé už jsem si vychutnával mnohem víc všechno ostatní. Zábavný popis Troutovy cesty. Neméně zábavný popis Hooverova běžného dne. Popis midlandské společnosti a poměrů. Exkurzy do historie. Autorovy suché komentáře. A taky jeho vlastní vstupy do děje. Vlastně ke konci už je přítomen čím dál více jako postava, uvažuje o své úloze Boha v jeho vytvářeném příběhu - až se mu děj zcela vymkne z rukou a přestane jej ovládat, tedy se postavou skutečně stane.
O úloze jednoduchých obrázků, jimiž je děj prošpikován, a které se objevují na nečekaných místech ("A stalo se to jako mávnutím kouzelnou hůlkou. Kouzelná hůlka vypadala takhle:") a nezaleknou se žádného tématu ("Takhle vypadal rozcapený bobr") si významem nejsem jistý. Je pravda, že už je to trochu delší doba, co jsem to četl naposledy a nemám knihu teď u sebe. Ale myslím, že to má nějakou spojitost s Troutem a jeho sci-fi povídkami. Jako kdyby tuto knihu Vonnegut částečně myslel jako poselství budoucím generacím, ale zároveň z toho měl legraci. Styl jeho neumělých kreseb jsem se pokusil v ilustracích ke článku napodobit. Nepovedlo se mi to, na PC touchpadem mi to nejde vůbec.
Dosud jsem od Vonneguta četl pět nebo šest románů (a pokusil se číst Mechanické piano, které mě ale právě pro svou tradičnost příliš neoslovilo - nenašel jsem tam, co jsem od Vonneguta čekal - ironii, nadsázku, krátké kapitolky), Snídani šampionů mám ale asi nejradši. Jatka č. 5 jsou taky výborná, Ostroočko se mi taky docela zamlouval, Hokus Pokus a Časotřesení mi přišly už příliš zahořklé, no a Pánbůh vám požehnej, doktore Kevorkiane, je jenom taková jednohubka. Snídaně samozřejmě není žádná lehká zábava, ale rozhodně z ní nečiší taková deprese (sem tam melancholie). Mimochodem v roce 1998 byl natočen podle této knihy film s Brucem Willisem v roli Hoovera. Vůbec si to nedokážu představit, a údajně to vůbec nedopadlo dobře.

pátek 13. ledna 2017

RENEGADE (1987)

Pohodová komedie se stárnoucím Terencem Hillem. Není to nic objevného, do kvalit starších kousků to má daleko, ale na nic si to nehraje. Hill jezdí v džípu po silničkách v Arizoně, za sebou vozí koně, jí fazole a nic neřeší. Když ho někdo naštve, tak ho buď přepere, nebo převeze a jede dál. Náhoda mu přivede do cesty frajerského kluka, který se ukáže být synem Hillova dávného přítele. Ten je teď v base, ale krátce předtím vyhrál v pokru pozemek, který nyní přepsal na syna a pověřil Hilla, aby se o kluka staral. Nesourodá dvojice se tak vydává na dlouhou cestu, a ani příjezd na místo není zdaleka vítězstvím, kdosi si nepřeje, aby se Hill s klukem na pozemku usadili...
Klasický námět, smíchaný z několika starších filmů se Spencerem a Hillem, včetně třeba rodiny mormonů. Tenhle film je, jak jsem napsal, slabší, než dřívější kousky, a myslím, že je to vina hlavně obsazení kluka, jehož hraje Hillův adoptivní syn Ross. Ten bohužel vůbec na tu roli nemá, navíc mezi ním a Hillem není žádné požadované napětí (právě pro jejich reálný vztah), a Hill sám to svými naštvanými pohledy nevybalancuje. Zajímavějším Hillovým parťákem je tu tak překvapivě kůň.
Bitek je tu tradičně míň, než u Spencera, ale nějaké se objeví. Taky tu máme skvadru stále se opakujících vedlejších postav, tu vtipnějších, tu méně, ale jak třeba zlí kamioňáci jsou podle mě až nadužívaní, z motorkářské bandy se nakonec nevyvrbí vůbec nic, stejně jako z nadržené policistky či omezeného šerifa. A obsadit jako hlavního padoucha Roberta Vaughna a dát mu jenom tak omezený prostor... Navíc celá ta zápletka kolem něj mi připadá jako připláclá na poslední chvíli. Ale nakonec to celé zachraňuje celkově pohodová atmosféra, krajina amerického západu a hudba. Přesněji dvě převzaté skladby od Lynyrd Skynyrd, původní hudba složená pro film těm dvěma písním nesahá ani po paty. 6,5/10

úterý 10. ledna 2017

THE KLANSMAN (1974)

Drsný exploitation z amerického jihu, nebo drama o rasové nenávisti a prostředím prolezlým Ku-Klux-Klanem? Ten film se snaží být obojím, ale nakonec je spíš tím prvním. Je natočen podle knihy, a je to dost znát. Mnoho postav, mnoho témat, mnoho dějových linek, které nejsou pořádně dotaženy. Máme tu tak třeba pomstu černocha za vykastrování a vraždu kamaráda, černošské aktivisty a demonstrace, bigotní rasistické bělochy, kteří se baví sledováním, jak černoch znásilňuje černošku, znásilnění černošky bělochem považují za dokonalou ukázku toho, kdo je tu pánem, ale když je bílá žena znásilněna černochem, je tato vyobcována ze slušné společnosti, podle které by se měla sama zabít. Máme tu činnost Ku-Klux-Klanu, máme tu bělocha, který pomáhá černým, a šerifa, který neví, na kterou stranu se postavit.
Takhle to zní jako vážné drama, ovšem režisér Terence Young to všechno pojal dosti exploatačně. Z rasové nenávisti je středem pozornosti násilí, u znásilnění se pak dlouho kamera kochá obnažováním a trýzněním pohledné černošky. Ale ještě ke všemu je to všechno natočené dost blbě, takže to nakonec působí směšně.
Zpočátku film vypadá, že je o šerifovi, který se snaží ve své obci udržet pořádek, i za cenu toho, že ututlá mnohé zločiny. Toho hraje Lee Marvin a je asi jediným důvodem, proč film vidět, protože je skutečně výborný, a je jedinou postavou, o kterou jsem se nějak zajímal. Druhou hlavní roli bělocha, který stojí proti Ku-Klux-Klanu, hraje Richard Burton. Jeho postavou do filmu vstupují nesnesitelné knižní monology, a sám Burton je zcela evidentně namol. Což byl, a hned po natáčení byl hospitalizován pro závislost na alkoholu. Mimochodem Marvin byl taky při natáčení namol ožralý, ale jeho výkon to kupodivu vůbec nijak neovlivnilo.
Obsazení dalších rolí je taky zajímavé, ovšem jejich výkony dosti kolísají. Roli lokálního šéfa klanu a nejbohatšího muže v okolí hraje poměrně spolehlivě David Huddleston, černošského atentátníka O. J. Simpson, později sám souzený za vraždy. Kámen úrazu je hlavně v prďáckých rasistech, kteří jsou pojati až karikaturně. Nejvíc z nich vyniká Cameron Mitchell coby zástupce šerifa, který vážně hrozně přehrává a zvláště jeho bitka s Burtonem je až komická. Ženské obsazení se celé motá kolem Burtona, což působí zmatky - na začátku má tento vztah s Lucianou Paluzzi, která je coby sekretářka na radnici asi nejčistší postavou ve filmu, pak přijíždí Lola Falana jako černošská aktivistka, s kterou má Burton vztah spíše rodičovský, ale během filmu si vezme na hrb i znásilněnou Lindu Evans, kterou krátce před koncem požádá o ruku. Zaujme snad jen čistá angličtina Luciany Paluzzi, že by ji nadabovali?
Vlastně nejzajímavější na celém filmu je pozadí vzniku. Původně scénář napsal Samuel Fuller, který měl i režírovat. Marvin byl obsazen do role fanatického vůdce klanu. Fullerův nekompromisní a tvrdý (jistě však v žádném případě exploatační) scénář se však tvůrci rozhodli překopat, načež Fuller se naštval a odešel. Jeho jméno však pod zcela změněným scénářem v titulcích zůstalo. Marvin vinou smlouvy taky zůstal, ovšem v jiné roli. Vlastně jen díky němu, jeho postavě a podpříběhu mě to bavilo sledovat. Znova už to vidět nechci. 5,5/10
Pokud vím, v USA film dodnes nevyšel na DVD a dá se vidět jako public domain, čili volně stažitelný z internetu. U nás vyšel na DVD, kde byl obraz vzat asi z německé VHS. Myslím, že vzhledem k podmínkám to nedopadlo nejhůř.