pátek 20. dubna 2018

MARTIN BALSAM (1919 - 1996)

Herec, kterého by nikdo neoznačil za skutečnou hvězdu, jeho jméno si asi málokdo pamatuje, tvář možná víc, pohled na jeho filmografii je ale ohromující - jedna klasika vedle druhé. Balsam sám hrál ve většině případů vedlejší role, nejvíce různých šéfů, policistů, gangsterů, k čemuž ho předurčovala podsaditá postava a pleš.
Narodil se v Bronxu 4. listopadu 1919 v židovské rodině. V mládí se živil různě, jako prodavač čí jako číšník, než na samém počátku Druhé světové války začal hrát. Poté byl odveden a sloužil u letectva, nicméně po skončení války v hraní pokračoval. V roce 1947 studoval ve slavném Actors Studio pod vedením Elii Kazana a Lee Strasberga.
Ve filmu se poprvé objevil v roce 1954 pod režií Elii Kazana v dramatu V přístavu, v němž ztvárnil policejního inspektora. V 50. letech hrál převážně v televizi, ale velkou příležitost dostal roku 1957 coby porotce č. 1 ve slavném dramatu Dvanáct rozhněvaných mužů. Následně se dá říct, že hrál především v hitech - coby detektiv Arbogast v Hitchcockově Psychu, vedle Audrey Hepburnové ve Snídani u Tiffanyho, s Paulem Newmanem hrál ředitele přepravní společnosti Mendeze ve westernu Hombre, s Gregorym Peckem a Robertem Mitchumem si zahrál v thrilleru Mys hrůzy - a stejně jako oni si zahrál i v remaku z roku 1991, roku 1970 se objevil ve válečných filmech jako Tora! Tora! Tora! a Hlava 22 a ve westernu Malý velký muž coby jednooký, jednoruký jednouchý a jednonohý šarlatán Meriwether. Za vedlejší roli ve filmu Tisíc klaunů (1965) získal Oscara.
V italském filmu se poprvé objevil už roku 1960 ve válečném dramatu Všichni domů, ale v 70. letech se v tamější kinematografii začal objevovat takřka pravidelně. Odstartoval to film Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky, v němž skvěle ztvárnil hlavní roli vedle Franca Nera. Následně se objevil v mnoha kriminálních filmech a gangsterkách, vedle Terence Hilla v dramatu Pravda a lež (1972), s Tomasem Milianem si zahrál mafiánského bosse ve filmu Il consigliori (1973), do westernově-komediálního žánru se podíval opět vedle Franca Nera ve Vůni cibule (1975), s Yulem Brynnerem a Barbarou Bouchet si zahrál v Margheritiho Běsnění smrti (1976), u Fernanda di Lea, spolu s Claudiem Cassinellim a opět Barbarou Bouchet se objevil v Diamanti sporchi di sangue (1977), s Giulianem Gemmou v Bankovním kontu s výstrahou (1980). Asi nejčastěji zde hrál s Francem Nerem, připomeňme ještě film Salamandr (1981), americko-italskou koprodukci. Objevil se i v seriálu Chobotnice.
Zatímco se stal Balsam populárním v Itálii, stíhal objevovat se v mnoha dalších filmech i v rodných Státech. Sehrál vedlejší roli v adaptaci Vraždy v Orient Expresu, kde si zahrál i Sean Connery, s nímž se Balsam už předtím objevil v Lumetových Andersonových nahrávkách (1971) a později v dobrodružném dramatu Kuba (1979). S Charlesem Bronsonem si zahrál v Sicilských nešporech (1973), Operaci Blesk (1976) či Přání smrti 3 (1985). Ztvárnil jednoho ze čtyř únosců vlaku metra ve vynikajícím thrilleru Přepadení vlaku z Pelhamu (1974) i jednoho z novinářů vedle Roberta Redforda a Dustina Hoffmana ve Všech prezidentových mužích (1976).
S přibývajícím věkem ubývalo příležitostí ve filmu a Balsam se orientoval spíše na televizi. Z úspěšnějších filmů osmdesátých let můžeme jmenovat asi hlavně akční Delta Force s Chuckem Norrisem a Lee Marvinem. Balsam byl třikrát ženatý, z toho jednou s herečkou Joyce Van Pattenovou (1957-1962), s níž měl dceru herečku Talii Balsamovou, se svou třetí ženou Irene Miller pak byl od roku 1963 až do své smrti roku 1996. Zajímavé rovněž je, že byl tchánem George Clooneyho. Zemřel 13. února 1996 na dovolené v Římě na infarkt.
Filmy:
1957 - Dvanáct rozhněvaných mužů
1960 - Psycho
1967 - Hombre
1969 - Dobří a špatní hoši
1970 - Malý velký muž
1971 - Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky
1973 - Sicilské nešpory
1974 - Vražda v Orient Expresu
1974 - Přepadení vlaku z Pelhamu
1975 - Vůně cibule
1976 - Všichni prezidentovi muži
1981 - Salamandr
1985 - Přání smrti 3
1986 - Delta Force

úterý 17. dubna 2018

CODE OF SILENCE (1985)

Chuck Norris spí s polštářem pod pistolí.
Jediný Chuckův necannonovský film z poloviny osmdesátých let není nic tak strašidelného, jak by se z hodnocení na ČSFD mohlo zdát. Mám pocit, že spousta lidí tam film ohodnotila jednou či dvěma hvězdičkami jen proto, že v něm hraje Chuck Norris. Jasně, není to nic světoborného. Ani to není tak zábavné jako některé jeho cannonovské filmy. Ale není to zase taková sračka jako jeho jiná díla. Děj dává smysl, existují tu dokonce dvě zápletky, bitka je tu vlastně jen jedna, ale akce je jinak dost, a Chuckovo neherectví tu nebije zase tak moc do očí.
Příběh se točí okolo dvou gangů, kdy jeden postřílel členy druhého a ukradl jejich drogy i peníze, které za ně měli dostat. To se Kolumbijcům nelíbí a rozhodnou se pomstít. Kolumbijský gang vede Henry Silva, takže je jasné, že se s ničím párat nebudou. Šéf druhého gangu uprchne a Kolumbijci se začnou mstít jeho rodině. Chuck tak musí válku zastavit a ochránit bossovu dceru. Zároveň ale v úvodní akci jeden z policistů zavraždil malého chlapce a nastrčil mu do ruky zbraň, aby to vypadalo jako sebeobrana. Chuck je jediný z policistů, kdo se za něj nepostaví, a tak s ním kolegové odmítají spolupracovat.
Původně mělo jít o film s Clintem Eastwoodem, ale nakonec byl upraven na míru Chuckovi. Možná i proto dává příběh lepší smysl a některými momenty film připomíná Drsného Harryho, ať odmítáním mladého parťáka nebo nekompromisním přístupem hrdiny. Jsou momenty, kde si lze vážně Clinta dobře představit (třeba při návštěvě jednoho z bossů na jachtě), jinde v roce 1985 už ne. Chuck tu provede Belmondovskou honičku po střechách vagonů metra, zakončenou skokem do vln řeky. A akce s robotickým tankem je správně béčková a těžko si v ní Clinta představit. Zábavná je scéna, ve které se dva chlapíci pokusí vykrást hospodu, aby byli zadrženi desítkou policistů, kteří tam zrovna popíjejí. Miloš Zeman and Václav Klaus ml. like this.
Nejedná se o nic extra. Je to film, na který se dá podívat a pak na něj snadno zapomenout. Ale být to třeba skutečně film ze série s Drsným Harrym, byl by lepší než Sázka na smrt i než Násilník. Hodnocení na ČSFD fakt neodpovídá, jen poukazuje na snobské uživatele, kterým stačí přítomnost někoho, kým je správné pohrdat, aby filmu snížili hodnocení, a stádo, které se toho chytí. Moje hodnocení je myslím odpovídající. A na ČSFD přímo jsem měl sto chutí ho ještě zvednout. 6,5/10
a.k.a. Zákon mlčení
Režie: Andrew Davis
Hrají: Chuck Norris, Henry Silva
Hudba: David Michael Frank
USA 1985

neděle 15. dubna 2018

CLAUDIA CARDINALE 80

Všechno nejlepší!

sobota 14. dubna 2018

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA IV: JESTLI SE ROZZLOBÍME, BUDEME ZLÍ

The Show With No Name je tu po kratší době než dříve zase zpátky, tentokrát na téma jediného filmu - Jestli se rozzlobíme, budeme zlí. I tak se ale můžeme při pokecu dostat k netušeným tématům a probírat třeba pokusy Jiřího Krampola o dabing Funèse či hraní jako Belmondo. Souběžně s podcastem probíhá závod pivopárkový.
Pokud vás něco zajímá, nebo máte nějaký nápad, o čem bychom měli mluvit, nebo chcete, abychom vás v příštím dílu zmínili, napište tady nebo na Facebook, nebo použijte dopisovací kolonku v bočním panelu.
Tématem příští epizody bude Indiana Jones, takže zítra k tomu udělám anketu o nejoblíbenější díl.

pátek 13. dubna 2018

IL DOLCE CORPO DI DEBORAH (1968)

Giallo založil Mario Bava svými dvěma filmy z let 63 a 64. Giallo proslavil Dario Argento Ptákem s kříšťálovým peřím roku 1970. Debořino sladké tělo je takovým mezičlánkem - filmem, který ignoruje Bavu, ale předznamenává celou spoustu dalších giall, která během dalších let vznikla. Ostatně už po tomto filmu začaly vznikat podobné, často právě s Carroll Bakerovou v hlavní roli.
Bohužel, Tělo je i z těchto čtyř startovních snímků jednoznačně nejslabší. Ani by nevadilo, že tu tentokrát nemáme žádného maníka v černém a spoustu vražd, problém je, že v celém filmu se neděje zhola nic, a zápletka nedává příliš mnoho smyslu. Nechci spoilovat, takže to neupřesním, ale námět je hodně podobný dalším několika giallům, na kterých se rovněž podílel scenárista Ernesto Gastaldi. Všechna pak vycházejí ze skutečného případu, který otřásl Itálií na přelomu 50. a 60. let. Tahle vědomost mě přivedla k tomu, že (protože v giallu nikdy nic není tak, jak se zpočátku zdá) jsem zatraceně rychle uhodl pointu, a pak jsem jen čekal, až se potvrdí naprosto všechna moje podezření.
Děj se točí kolem mladého novomanželského páru, Švýcara Marcela (Jean Sorel) a Američanky Deborah (Carroll Baker). Ti přijedou na líbánky do jeho rodné Ženevy, záhy se však setkávají s jeho bývalým přítelem Philippem (Luigi Pistilli), který jim oznámí, že Marcelova bývalá přítelkyně Suzanne (Ida Galli) spáchala sebevraždu, z čehož viní Marcela. Otřesený Marcel pak vypráví Deboře, jak se se Suzanne hrozně milovali, ale on rozhodl odjet a osamostatnit se, aby jí mohl splatit dluh. Snaží se zjistit, co se vlastně stalo, avšak brzy začne Deboře kdosi vyhrožovat po telefonu a navíc to v Suzannině bývalém opuštěném domě vypadá, jako by tam strašilo. Novomanželé odjedou na Riviéru, ale kam se hnou, tam jakoby se přízrak minulosti táhl za nimi...
Jak už sami vidíte, nepůsobí to nijak chytře. Většinu filmu pak sledujeme Sorela a Bakerovou, jak se milují, jak tančí, jak se válí v posteli, jak se sprchují, jak se opět, znovu a zase milují... A v jejich případě tak nějak není na co koukat, protože ač oba jsou pohlední, tak zároveň jsou tak mělcí, že na nich není špetka čehokoli zajímavého. Pistilli nemá moc příležitosti vyniknout a zaujmout svým děsivým ksichtem, a krásná Ida Galli je promarněna v roli mrtvé milenky. Zajímavostí je role George Hiltona, který vypadá, jako by se sem vloupal z nějakého westernu a ve společných scénách ústřední pár zcela přehrává.
SPOILERY Ok. Takže pokud vám už došlo, v čem tkví pointa, ač jsem se snažil nic nenaznačovat, nedivím se. Je to vážně průhledné. Nenapíšu to sem, kdyby náhodou, ale srovnám to s dalšími dvěma filmy, které to připomíná - Forbidden Photos of a Lady Above Suspicion a The Strange Vice of Mrs. Wardh. Pokud jste oba filmy viděli, a asi i tenhle, pokud tento odstavec čtete, víte, že pointa je ve všech stejná. V obou je plán příliš složitý, stejně jako zde, ve všech třech je až moc náhod. Mrs. Wardh je z nich nejlepší, neboť i když na scéně není vrah, pořád se něco děje, a Edwige Fenech umí zaujmout tak, jak se to Carroll Baker vůbec nepodařilo. Stejně tak Hilton je lepší než Sorel, přestože zrcadlovým Sorelem je ve Wardh spíše Mendoza. Vlastně jsem si říkal, že Dolce Corpo je Wardh optikou Mendozovy postavy. KONEC SPOILERŮ
Deborah je krásně natočené, ohudebněné (Nora Orlandi) a zabalené nic. Pokud chcete podobný film v lepším a zábavnějším podání, a s lepším obsazením, volte The Strange Vice of Mrs. Wardh. Tam je vlastně totéž, co tady, s mnoha zábavnými a napínavými scénami, máte tam vraždy, máte tam kozy (tady se sice objeví taky, ale jak u Carroll, tak u Idy to vypadá spíš jako nehoda), máte tam Edwige Fenechovou, Ivana Rassimova. A pokud chcete Pistilliho a Galliovou, jsou o film vedle, v The Case of the Scorpion's Tail. (Byť tam to Idě nesluší zdaleka tolik. Ale vlastně má víc prostoru.) Se Sorelem vám neporadím, Bakerová nejlíp v úplně jiném žánru a zemi, ve Velké zemi. Tomuhle se snad radši vyhněte - jen pro kompletisty. 5/10
Klub s komiksovou výzdobou
a.k.a. The Sweet Body of Deborah
Režie: Romolo Guerrieri
Hrají: Carroll Baker, Jean Sorel, George Hilton, Luigi Pistilli, Ida Galli
Hudba: Nora Orlandi
Scénář: Ernesto Gastaldi, Luciano Martino
Itálie / Francie 1968